Lomnička - Steingrub

• Rytíř Rüdiger von Sparneck koupil roku 1348 za 700 pfundů „haléřů“ = 28 000 guldenů od kláštera Waldsassen východní a střední část Lubského újezdu včetně devatenácti obcí. Lomnička se tak poprvé objevuje uváděna na jedné listině. Až do roku 1444 spadala k farnosti Klinghart (Křižovatka), později Frauenreuth, roku 1697 byla přidělena k faře Neukirchen (Nový Kostel).
• Tam, kde se kříží stará cesta vedoucí z Lubů do Skalné s cestou spojující Plesnou a Nový Kostel, leží místo na úpatí pohoří, jehož kamení se v dřívějších dobách ke stavbě lámalo, odtud název Lomnička pochází. Jsou to tvrdé, houževnaté kameny, mnohem pevnější a použitelnější než ona „líná skála“, která od Smrčiny přes Vackov až po Luby v hloubce tkví a nepoužitelná jest. V některých lomech, obzvláště u „Muckhäusel“, dosahoval tento černý pískovec zvláštního lesku, neboť obsahoval železnou rudu.  
• V roce 1516 se v listinách objevuje zmínka o kovářském mistru Hannemannovi, který sem přišel z Leupoldshammeru z Libavského údolí (Leibischtal). Prostřednictvím povozníků se železná ruda z Lomničky dostávala až do Nejdku u Rotavy, zpracovávaná v lomničském hamru. V zápisech daní z roku 1653 je mezi lomničskými uváděn Peter Jobst Kratzschmer, u něhož stojí: „patří mu jeho léno jeden hamr…“ Ještě roku 1784 je v listině o lénech uváděna „Lomnička včetně hamru“. Tehdy byl nahlášen také „mlýn na papír“, který vznikl patrně pod vlivem jako odnož již od roku 1700 známého mlýna v Plesné. Hamr a tento mlýn byly na začátku 19. století zcela potlačeny přicházejícím textilním průmyslem. Hannabach a Sibenhüner z Lubů přestavěli oba mlýny na přádelnu, později tkalcovnu, plesenská firma Friedel a synové zřídila továrnu na šití. V polovině 19. století, kdy v Aši, Hazlově a Plesné vyrostly nové továrny, zanikaly malé dílny v Lomničce, Doubravě, Lubech a jinde. Domácí práce byla ale žádána a domácí tkalci, pletači či přadleny pracovali pilně stejně tak jako výrobci hudebních nástrojů či náhradních dílů. Od roku 1826 byly v provozu opět obilné mlýny.
• Zámek a kaple do roku 1720 zchátraly, do roku 1725 však byly nově opraveny a později přestavěny.
• Už v roce 1750 měla mít Lomnička svou školu. Roku 1786 byl do Lomničky dosazen učitel z farního úřadu Nový Kostel, v roce 1792 už to byli dva učitelé, ale teprve roku 1831 byla povolena tzv. „Trivialschule“ a roku 1837 vlastní školní budova.  Lomničskou školu navštěvovaly také děti ze „Schachtu“ (Brenndorf) a z blízkých domů ze Smrčiny. V roce 1875 byla školní budova zvětšena z původních dvou na tři třídy. Poslední učitelé byli Anton Heidl, Josef Schröpfer, Georg Wilhelm a slečna Theresia Peter.
• Zvláštností Lomničky byli v roce 1793 přivandrovavší Židé. Založili zde izraelskou kulturní obec a židovskou školu, v níž vyučoval rabín. Děti chodily také ještě dva dny v týdnu do obecné školy. Roku 1822 byl založen židovský hřbitov a modlitebna. Matriky z r. 1832 hlásí osmnáct izraelitů. Kulturní obec byla roku 1895 rozpuštěna, rozpadla se, avšak Židé Lubského újezdu zde přesto zůstali až do první světové války. Roku 1901 opustil Lomničku poslední Žid.
• Od roku 1697 patřila Lomnička k farnosti Nový Kostel. Roku 1895 byla přidělena s Vackovem a Smrčinou pod farní správu Lubů. V r. 1892 se v Lomničce započalo se stavbou kostela. Když během stavby došly peníze, převzalo panství Hartenberg další náklady, a tak mohl být kostel r. 1895 zasvěcen Srdci Krista Ježíše. Hřbitov byl povolen r. 1898. Poslední farář byl H. H. Michael Adler.
• V r. 1850 spadala k Lomničce také obec Smrčina a Vackov. Od roku 1902 je Lomnička samostatnou obcí. Vackov s Flussberkem a Smrčinou tvoří další, až do r. 1945. Poslední starosta Lomničky byl Rudolf Zintl.
• Silnice Plesná-Lomnička-Nový Kostel do Libavského údolí byla postavena až tehdy, když byla v roce 1900 hotova místní železnice Tršnice-Luby. Po první světové válce bylo panství Hartenberg československým státem vyvlastněno a prodáno dvěma Čechům. Ti prodali majetek r. 1932 firmě Lehrmann v Plesné.
• O zásoby vody neměli lomničští nikdy nouzi; všude byly studny a pumpy. Jako pitnou vodu si nosili kyselku, která pramenila vedle soutoku potoků Hannabach a Rohrbach 300 metrů nade mlýnem.
• Společenský, hospodářský a politický život odpovídal složení obyvatelstva. Byli zde chovatelé drobného zvířectva, hasičský spolek (poslední velitel Joh. Lorenz), spolek veteránů, německý tělocvičný spolek, pěvecký spolek a střelecký spolek.
• Požáry: 1900 – čp. 13
• Obyvatelstvo bylo vysídleno do Bavorska a Hessenska, malá skupina také do východní zóny.
• Počet padlých v první světové válce je uváděn 29, ve druhé světové válce 56, což je osm procent obyvatelstva!
• Padlí v obou světových válkách:
• 1914-1918: Bässler Hermann, Burkl Karl, Fürbach Robert, Gampe Johann, Geier Josef, Glassl Andreas, Glassl Otto, Götz Andreas, Hojer Georg, Kautzner Leonhard, Klier Franz, Kreiger Josef, Krieger Karl, Kühnl Andreas, Kühnl Franz, Langhammer Johann, Lorenz Josef, Neupert Oskar, Pötzl Georg (geb. 1890), Pötzl Georg (geb. 1876), Sandner Michl, Sandner Oswald, Schlick Karl, Steif Martin, Stöhr Michl, Winterling Andreas, Winterling Georg (geb. 1885, gef. 1914), Winterling Georg (geb. 1875), Wittmann Franz.
• 1939-1945: Angelmann Rudolf, Barth Hans, Barth Hans II, Barth Willi, Bässler Willi, Bodem Otto, Burkl Hans, Chalupetzky Hans, Chalupetzky Walter, Deistler Josef, Eibl Karl, Friedrich Adolf, Friedrich Franz, Feiler Georg, Fischer Hans, Gangl Richard, Geier Walter, Glassl Georg, Gruber Erich, Hofmann Anton, Hoier Alfred, Klier Bruno, Klier Georg, klier Hans, Kohl Otto, Kohl Urban, Kolb Willi, Ludwig Rudolf, Mädler Franz, Mädler Hans, Muck Lorenz, Müler Otto, Narr Franz, Pinzka Franz, Peter Franz, Pleyer Andreas, Pleyer Josef, Pötzl Hans, Raum Hans, Raum Josef, Roth Adolf, Roth Georg, Sandner Ernst, Schmidt Arnold, Schmidt Rudolf, Schnabel Adolf, Stöhr Hans, Volkmann Lorenz, Winterling Ernst, Winterling Karl, Wesp Helmut, Zintl Hermann, Zötzl Walter.

• Majitelé domů:
• Č.p. 1 Fa. Joh. Lehrmann (Fleissen), 2 Lorenz Andreas, 3 Pleyer Anton, 4 Müller Adam, Gasthaus, 5 Härtel hans, 6 Mädler Martin, Bauer, 7 Raum Alma, 8 Fa. Jos. Friedl und Sohn (Fleissen), 9 Fritsch Emanuel, 10 Siedl Norbert, Fleischer, 11 Chalupetzky Johann, 12 Böhm Robert, Schneider, 13 Stingl Franz, Müller, 14 Stöhr Marg., Bäuerin, 15 Gräf Eduard, Bauer, 16 Lorenz Joh,. Bauer, 17 Fa. Jos. Fiedl und S. (Fleissen), 18 Kolb Johann, 19 Höfner Oskar, 20 Sandner Margarete, 21 Sandner Erich, 22 Schnabl Lorenz, 23 Volkmann Ferdinand, 24 Lorenz Wilh., 25 Friedrich Franz, 26 Lorenz Hugo, 27 Stöhr Franz, 28 Kohl Johann, 29 Krämling Lina, 30 Forstner Vinzenz, 31 Paulus Hedwig, 32 Rangel Richard, 33 Lorenz Adolf, Gastwirt, 34 Cortella Christian, 35 Kutzer Andreas, 36 Krämling Josef, 37 Stöhr Anna, 38 Hackl Lorenz, 39 Chalupetzky Josef d. J., 40 Jäger Marie, 41 Fischer Josef, 42 Klier Bruno, 43 Hojer Eduard, 44 Glassl Martin, 45 Seidl Norbert, Fleischer, 46 Treml Elisabeth, 47 Kühnl Georg, 48 Bräutigam Magdalena, 49 Bodem Josefine.
• 50 Glabl Josef, Bauer; 51 Winterling Martin; 52 Schule, Schröpfer Josef, Oberlehrer; 53 Chalupetzky Josef d. Ä; 54 Pötzl Georg; 55 Komma Johann;, 56 Geschwister Klier; 57 Pötzl Rudolf; 58 Löw Johann; Stöhr Josef; 60 Steif Anna; 61 Götz Luise; 62 Chalupetzky Margarete; 63 Hoyer Johann, Bauer; 64 Friedrich Anton; 65 Kohl Lorenz; 66 Kolb Georg, Gastwirt; 67 Zintel Rudolf, Schmiedemeister; 68 Löbl Josef; 69 Wesp Josef; 70 Krämling Georg; 71 Bohmann Eva; 72 Feiler Georg; 73 Friedrich Hans, Landwirt; 74 Kohl Otto; 75 Pötzl Laura; 76 Krämmling Ernst; 77 Kühnl Georg; Nadler Josef; 79 Irrgang Franziska; 80 Köstler Marie; 81 Ludwig Hans; 82 Haberer Karl, Erben; 83 Gemeindehaus 84 Krieger Hans; 85 Bär Josef; 86 Fa. Friedl, Fleiben; 87 Irrgang Eduard, Bäcker; 88 Winterling Rudolf; 89 Komma Marie; 90 Langhammer Martin; 91 Kohl Anton; 92 Bäbler Ernst; 93 Kränkl Gustav; 94 Komma Georg; 95 Pleyer Anton; 96 Hofmann Johann; 97 Sandner Johann; 98 Glabl Albert; 99 Sandner Eva; 100 Volkmann Ferdinand; 101 Hojer Adolf; 102 Schmidt Johann; 103 Winterling Karl; 104 Schramm Emil; 105 Schnabl Lorenz
• Starosta byl Josef Pleyer.